Mateřská škola Pluhův Žďár, okres Jindřichův Hradec

Pluhův Žďár 66

378 21 Kardašova Řečice

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM NA ŠKOLNÍ ROK 2023 – 2024

 

Mateřská škola Pluhův Žďár, okres Jindřichův Hradec

Pluhův Žďár 66

378 21 Kardašova Řečice

 

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM NA ŠKOLNÍ ROK 2024 – 2025

 

Motto:

„Velké problémy světa lze řešit tak, že se věnujeme jejich

malým počátkům.“

Lao-ć

 

 

1. Charakteristika školy

Mateřská škola Pluhův Žďár sídlí v budově obecního úřadu v Pluhově Žďáru. Je moderně zařízená a disponuje interaktivní tabulí Smart Board. Školka má jednu třídu s kapacitou 28 dětí, kterou navštěvují děti ve věku od 2 do 6 let, včetně dětí s odkladem školní docházky. Do školky docházejí děti ze všech osmi místních částí obce Pluhův Žďár, ale také z blízkých obcí, jako jsou Vícemil, Nová Ves a Chotěmice.

Naše MŠ je jednotřídní s celodenním provozem. Činnost v MŠ se řídí školním vzdělávacím programem „Broučci“ a podle třídního vzdělávacího programu „Studánky víly Rozárky“ - v něm jsou zahrnuty i úkoly z MPP.

Počet dětí v MŠ je 26, z toho jeden chlapec s odloženou školní docházkou a jeden chlapec s plánem pedagogické podpory a přiděleným asistentem pedagoga. Většina dětí pochází z dobře situovaných rodin, několik je jich však i z rodin, které jsou sociálně slabé.

 

2. Zásady efektivní primární prevence

Chceme-li být v preventivním snažení úspěšní, je třeba dodržet několik zásad. Nejvíce bychom chtěli zdůraznit zásadu včasného začátku preventivních aktivit. Prevence je tím účinnější, čím dřív s ní začneme. Už s narozením dítěte můžeme mluvit o začátku preventivního působení, avšak za základ preventivního působení můžeme pokládat předškolní věk. Osobnostní orientace, postoje a názory se formují již v nejranějším dětském věku. V předškolním věku také není příliš těžké dodržet zásadu komplexnosti. Pedagog je s rodiči dítěte v každodenním kontaktu. Může je informovat, konzultovat výchovné působení, problémy řešit okamžitě, popřípadě doporučit odbornou pomoc. Efektivní preventivní působení se neobejde bez týmové, mezioborové spolupráce například mezi pedagogy, psychology, lékaři, právníky a sociálními pracovníky. Neměli bychom zapomenout na zásadu přiměřenosti. Preventivní působení musíme přizpůsobit věku dítěte, jeho schopnostem a možnostem.

 

3. Cíle prevence na škole

Cílem prevence je výchova dětí ke zdravému způsobu života od nejútlejšího věku – jak ve složce tělesné, duševní a sociální, tzn. osvojování si pozitivního sociál. chování a rozvíjení osobnosti dítěte.

-pojem zdraví: chápání nemoci, úrazu a poškození zdraví, uvědomovat si jevy, které jsou pro děti nebezpečné

-faktory podporující zdraví – zdravá výživa, hygiena – otužování, pohyb, sportovní aktivity.

-existence přírodních jevů, které mohou člověku pomáhat, ale i škodit: léčivé a jedovaté rostliny, klíšťata, vzteklina, tabák, alkohol, ostatní drogy

-nebezpečí, které může hrozit od cizích lidí – chovat se obezřetně při setkání s neznámými lidmi, v případě potřeby umět požádat o pomoc nejenom pro sebe

 

4. Obsah prevence

Nabízet činnosti, které vedou k vytvoření sociálních kompetencí dítěte, kdy si prostřednictvím prožitkového učení dítě osvojí schopnosti rozhodovat se, volit z více alternativ, umění říci ne, nést za svou volbu odpovědnost a poznávat důsledky. Schopnost rozhodovat se je chápána jako předpoklad odpovědného jednání. V předškolním věku mezi kompetence podpory zdraví a zdravého životního stylu, které jsou zároveň prevencí společensky nepřijatelných jevů, patří:

· sebedůvěra, samostatnost a sebejistota (k upevnění slouží zejména: pohybové aktivity, hry a hraní, spontánní dětské pohybové aktivity bez viditelných zásahů pedagogů)

· podpora zkušeností, které poskytují potěšení a touhu účastnit se pohybových aktivit

· schopnost přizpůsobení se životu v sociální komunitě, vnímavý a otevřený vztah k okolnímu světu, schopnost přiměřené kriticky myslet a rozhodovat se · sebe rozvíjení

· motivace k aktivnímu poznávání a prožitkům

· rozvoj tvořivosti a estetického cítění

· systematický rozvoj dovedností, které vedou k osvojení zdravého životního stylu, zdravotní prevence (plavecký výcvik, zábavné dny, poznávací vycházky, návštěvy výstav, účast na výtvarných soutěžích, oslavy ve škole, návštěvy a spolupráce se ZŠ)

Mezi základní osvojené kompetence předškolních dětí a současně i kompetence v oblasti prevence

patří:

• znát, co dítěti pomáhá být zdravé a v bezpečí a co mu škodí, znát důsledky požívání některých látek pro zdraví

• rozumět tomu, že způsob života má vliv na lidské zdraví

• zajímat se o udržování svého těla ve zdraví, chápat, že zdraví se musí chránit

• napomáhat vlastnímu zdraví aktivním pohybem a zdravými životními návyky (zdravá výživa a životospráva)

• mít vytvořenou představu o pojmu závislost a o věcech, které ničí zdraví a zkracují život člověka (cigarety, alkohol, drogy, zneužívání léků)

• vědět, že kontakty s některými lidmi mohou být nebezpečné

• znát pravidla společného soužití ve skupině

• hodnotit své chování i chování druhých

• mít a hájit vlastní názor

• akceptovat kompetentní autoritu

• vnímat lidi s jejich odlišnostmi povahovými, tělesnými, rasovými, kulturními jako přirozený stav

• přistupovat aktivně k problémům, řešit problémy

• vědět, že je více možností řešení konfliktů

• kontrolovat extrémní projevy svých emocí a nálad

• chování přizpůsobovat sociálnímu prostředí, uvědomovat si sociální role

• spoluvytvářet prostředí pohody ve svém okolí

• Pokud nejsou osvojeny uvedené ochranné kompetence, jsou tyto děti zasaženy v pozdějším období různými nežádoucími jevy, jako je agresivita, nekázeň, nesnášenlivost, neschopnost řešit problémy, stres a frustrace, dochází i k sebepoškozování dětí. Důsledkem je poté náchylnost ke zneužívání medikamentů, drog, alkoholu, šikana, násilí, vandalismus, xenofobie apod.

 

Aktivity pro rodiče

A) Třídní schůzky, individuální rozhovory – dle potřeby

B) Společné aktivity dětí, rodičů a zaměstnanců: podzimní dílna, akce v období adventu – rozsvěcení stromečku, jarmark, vánoční besídka, slavení narozenin dětí, karneval, velikonoční dny pro rodiče a děti, besídka pro maminky, výlety, slavnostní zakončení školního roku – loučení s předškoláky

 

Spolupráce s odborníky a dalšími organizacemi

(PPP, lékaři, OHS, okresní protidrogový koordinátor, policie) a institucemi zabývajícími se využitím volného času dětí

-včasné odhalování poruch chování a psychosociálního vývoje konzultovat s PPP

-seznamování rodičů i dětí s možnostmi využití volného času

- vzbuzování zájmu dětí pro určité činnosti v těchto zařízeních, v kterých se může dítě realizovat po odchodu z MŠ

- základní hygienické návyky otužování, plavecký výcvik, výlety, vycházky, ranní cvičení

 

5. Význam vybraných činností a zásad v primární prevenci

· Spolupráce rodiny a mateřské školy

Vliv rodiny na předškolní dítě je vždy dominantní. V rodině probíhá tzv. primární socializace, dítě je uváděno do kulturního prostředí svého okolí, do života v lidské společnosti. Rodina dítě nejen obklopuje, ale také se do něho promítá. V rodině dítě poznává, jak vypadá soužití mezi lidmi, seznamuje se s hodnotovým žebříčkem. Vliv rodiny na dítě ovlivňuje jeho vztah k sobě samému, druhým lidem, širšímu sociálnímu okolí, k věcem a úkolům. Dítě je osobitým produktem rodiny. Škola sehrává významnou úlohu až v tzv. sekundární socializaci. Do této sekundární socializace se však promítají jak pozitivní, tak negativní účinky rodinného působení, oboje s dalekosáhlými důsledky. Škola může pouze svými prostředky kompenzovat případné nevhodné působení rodičů na dítě. Další cestou k nápravě je i taktní ovlivňování rodičů. Učitelky by měly rodičům zprostředkovat hlubší a kritičtější náhled na svou zodpovědnost za dítě, tak aby si ujasnili, jak a s jakými důsledky ovlivňují formování jeho osobnosti a rozhodli se pro žádoucí změnu v uplatnění svého vlivu (Helus, 2007, str. 135). Mateřská škola musí vliv rodiny rozpoznat a citlivě využívat k navazování otevřeného partnerské vztahu. Základem pro vytvoření vazeb rodičů s mateřskou školou je vzájemný respekt, důvěra a utváření pocitu sounáležitosti. Mateřská škola by měla být rodičům dávat zřetelně najevo, že jsou zde vítáni, že tam mohou běžně a bez obav vstupovat a hovořit o všem, co je při výchově tíží ale i těší. Vzájemné naslouchání vytváří prostor pro sjednocení společných cílů i postupů při výchově dětí. Mnoho mateřských škol pořádá společné akce pro děti a rodiče, zapojuje rodiče do tvorby základních stěžejních dokumentů, připravuje besedy s rodiči a odborníky. Účastí ve výchovně vzdělávacím procesu rodiče získávají více informací o svém dítěti, vidí, jak se projevuje v kolektivu ostatních dětí a v různých situacích. Mají také možnost ovlivňovat výchovu dítěte v mateřské škole. Proto je úmyslem školy působit zároveň na rodiče. Informovat je o výchovných stylech, konzultovat problémy dítěte, nabídnout setkání s odborníky (Havlínová, M., Vencálková, E., Havlová, J. a kol., 2000, str. 77).

 

· Prožitkové učení

Osobní zkušenost a prožitek dítěte dávají vznik základním kompetencím, které mají děti v oblasti prevence a zdravého životního stylu získat. Základní kompetence jsou formovány jako znalosti, dovednosti a postoje. Děti by měli znát, co je dobré pro jejich zdraví a co jim naopak škodí; chápat, že způsob života má vliv na lidské zdraví; zajímat se o udržování svého těla ve zdraví a vědět, že zdraví se musí chránit; osvojit si zdravé životní návyky; mít představu o věcech, které ničí zdraví a zkracují život člověka (cigarety, alkohol, drogy, zneužívání léků); uvědomit si, že kontakty s některými lidmi mohou být nebezpečné; mít a hájit vlastní názor; akceptovat kompetentní autoritu, přistupovat aktivně k problémům a umět je řešit; kontrolovat extrémní projevy svých emocí a nálad; uvědomovat si sociální role. Žádoucí seberozvíjení dítěte je vytvářeno osobní zkušeností dítěte. Je podporováno především prožitkem během hry (Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení, 2001, str. 5). Prožitkové učení je založeno na citovém prožívání a osobních zkušenostech, zasahuje celou osobnost toho, kdo se učí, dítěte nebo dospělého. Prožitkové učení zahrnuje vlastní iniciativu toho, kdo se učí. Přestože podnět přichází zvnějšku, pocit objevování, uchopení, porozumění vychází zvnitřku osobnosti. Tím, že učící se proniká do problému, nalézá řešení, pojmenovává, co se dozvěděl, nachází smysluplnost získaného poznatku a této dovednosti pro život, pociťuje uspokojení, ovlivňuje své chování, postoje, někdy i změnu vlastní osobnosti. Ovlivnitelnost chování dítěte prožitkem ovšem skrývá i určité riziko. Nejenže prožitkové učení slouží k podpoře zážitků prospěšných dětské osobnosti, ale stejným způsobem stále přicházejí i náhodné zážitky, z nichž některé mohou dítě hluboce ovlivnit negativně nebo i poškodit, nemluvě o záměrných zážitcích, sloužících k jeho zneužití. Lidé kolem dítěte si musí uvědomovat sílu prožitku a jeho případný dopad na změnu osobnosti, musí s tímto rizikem počítat a podle toho se sami chovat a postupovat v komunikaci s dítětem. Prožitkové učení navazuje na přirozené zákonitosti spontánního stylu učení dítěte. Dítě získává zkušenosti především tím, že něco dělá a že to, co dělá, prožívá. Učení tohoto typu je pro dítě nenásilné, funkční, přirozeným způsobem zdravé. Předškolnímu věku je tento typ učení nejvlastnější. Už nikdy později nebude dítě s takovou intenzitou, fantazií a efektivitou pracovat samo na sobě (Havlínová, M., Vencálková, E., Havlová, J. a kol., 2000, str. 161).

Sociální hry a hraní rolí navozují modelové situace a nabízejí bezděčné učení. Pomáhají dítěti, které někoho napodobuje – rodiče, učitele, prodavače – zjistit, jaké to je být onou osobou, což je krokem ke schopnosti spolupracovat. Spolupráce vyžaduje porozumět chování a dítě se prostřednictvím předstírání něčemu o tom naučí. Imaginativní hra tak postupně pomáhá dítěti naučit se, jak lépe zvládat konfliktní situace, protože začne trochu chápat, jaké to je být v kůži někoho jiného (John Brierley, 2000, str. 80).

· Věkově smíšené třídy

Ve věkově smíšených třídách má dítě přirozené podmínky pro vytváření sociálních kompetencí a prosociálního chování. Věkově smíšená třída je i jednou ze zásad mateřské školy podporující zdraví. Heterogenní skupina je obvyklejší a lépe odráží přirozené společenské prostředí. Rodiče se nemusí obávat, že by starší děti zaostávaly. Naopak, starší děti ve smíšené třídě jsou samostatnější, mají pocit důležitosti a odpovědnosti. Mladší děti napodobují starší kamarády. Věkově smíšené složení třídy významně přispívají k sociálnímu zrání dětí. Děti jsou k sobě více ohleduplné, umí si vzájemně naslouchat, nevyskytují se projevy agrese. Jejich hra je tvořivá, s prvky fantazie, schopností spolupráce, jsou komunikativní k sobě vzájemně i k dospělým, jsou pozitivně naladěny. Umí vyjádřit svůj názor a odůvodnit svůj postoj a rozhodnutí. Věkově smíšené třídy jsou výhodné i pro rodiče dětí. Tak jako nejmenší děti tvoří ve třídě menšinu a rychle zapadnou do vytvořené hierarchie a ustálených pravidel, tak i rodiče nových dětí se snadno vpraví do nových podmínek, rychle se zorientují a zapojí se v rodičovské skupině úplně stejným mechanismem jako děti. Mateřská škola se tak může podílet na vytváření postojů ke zdravému životnímu stylu a prosociálního klimatu nejen u dětí, ale i na pozitivní změně postojů u dospělých rodičů (Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení, 2001, str.6).

· Zdravá výživa

Výživa dítěte má mimořádný význam nejen pro jeho zdravý vývoj, ale může předcházet i některým chorobám v budoucnu. V období růstu je optimální přísun jednotlivých nutričních faktorů velmi významný, protože ovlivňuje nejen vlastní vývoj dítěte, ale také jeho vztah k výživě. V této době dětský organismus prochází důležitými fázemi psychomotorického vývoje, postupuje osifikace kostry, dotváří se imunitní systém. Odpovídající složení výživy je důležité i pro psychiku dítěte a schopnost učit se. Vzniklé nedostatky ve výživě se mohou negativně projevit i v dalších etapách života. K rizikům patří například vznik obezity nebo bulimie. Výživa dětí a dospělých má mnoho společného - především přináší do organismu energii, stavební i ochranné látky a dlouhodobý dopad nesprávné výživy se projevuje bez výjimky (Havlínová, M., Vencálková, E., Havlová, J. a kol., 2000, str. 57).

· Rituály

Každodenní rituály hrají v životě předškolních dětí významnou roli. Dávají jejich životu řád, pomáhají jim orientovat se v čase, poskytují jim pocit bezpečí a jistoty. Podle toho, jak se některé věci a činnosti vždy ve stejnou dobu a v nezměněné podobě opakují, se předškolák učí chápat časové souvislosti a předvídat, co se bude právě teď dělat. Rituály jsou i dobrou obranou proti strachu a úzkosti, které občas přepadnou každé malé dítě. Strach z odloučení, ale zejména večerní strach ze samoty, tmy a duchů v dětském pokojíčku se každé dítě snaží zahnat po svém a právě rituály mu v tom pomáhají. Někdy si je vytvoří samo, když se upne třeba na oblíbenou hračku, někdy mu pomohou rodiče, když mu před spaním čtou pohádky nebo zpívají. Večerní rituál zahání strach, pomáhá zklidnit se a dává pocit jistoty a bezpečí. Bohužel v životech některých dětí panuje, co se týče denní pravidelnosti, chaos a neuspořádanost. Z rodin se vytrácí společné večeře. Každý jí, právě když má chuť, často schází někdo, kdo by ostatním posloužil a jídlo připravil. Gertrud Kaufmannová – Huberová (Gertrud Kaufmannová – Huberová, 1998, str.74) upozorňuje i na další význam společného jídla. U stolu mají rodiče daleko větší možnost určité „diagnostiky" dětí. Způsob pojídání pokrmu, množství snědeného jídla je pro rodiče ukazatelem psychických i fyzických stavů dítěte. Nechutenství až odmítání, jindy oblíbených jídel, může být signálem k rozpoznání změn ve vnitřním životě dítěte, může napomoci včasnému rozpoznání začínajících poruch zdraví. Rituál stolu vede nepřímo ke schopnosti vytvářet a dodržovat řád a režim. Plní i kontrolní funkci. Může zamezit dětskému toulání a zjišťuje aktuální stav dítěte. Aby si dítě osvojilo vhodné rituály je dobré i z toho důvodu, že bude názorově odolnější a nesklouzne k nabízeným rituálům vytvořenými jeho vrstevníky. Jejich obsah by mohl skrývat nebezpečí pro další zdravý vývoj dítěte. Ani v mateřské škole by se na rituály nemělo zapomínat. Ještě pro předškoláky má den ve školce dvě stěžejní události: ranní odchod rodičů a jejich odpolední návrat. Čas mezi tím vnímá pomocí opakujících se činností. Den ve školce by měl mít svůj řád a v řadě školek se ho snaží dodržet. Způsob uspořádání činností v průběhu dne by měl být pružný systém uspokojující dětskou potřebu svobodné volby i potřebu řádu. Měl by dětem zajistit jistotu pravidelnosti, která pomáhá lépe se orientovat i přizpůsobit náročnému pobytu ve větší skupině vrstevníků a zároveň by měl umožnit pružné přizpůsobení okamžité situaci a potřebám jednotlivce. V mnoha mateřských školách se osvědčilo zavedení ranních rituálů. To může být například ranní přivítání s učitelkou, ranní kruh, komunitní kruh.

· Jóga

Stále častěji se hovoří o tom, že žijeme v uspěchané době. Pokud chceme děti připravit do budoucího života, neměli bychom zapomenout naučit je zvládat stres. Jednou z možností je vstoupit do klidu svého nitra, abychom se vypořádali s problémy okolního světa. Karel Nešpor (Nešpor, 1998, str. 7) uvádí důvody, proč je vhodné s dětmi cvičit jógová cvičení. Správně prováděná jóga podporuje zdravý tělesný vývoj, rozvíjí tvořivost, představivost, soustředění, pomáhá lepšímu sebepoznání a přijímání sebe i druhých. Pomocí jógy se dají snižovat úzkosti, deprese, mírnit bolestivé stavy a tím nahrazovat návykové léky. Lidé cvičící jógu většinou žijí spíše zdravě a odmítají návykové látky a násilí. Jóga pro děti se liší od té pro dospělé v tom, že cvičíme pouze přibližně 15 minut. Cvičíme bez výdrže nebo výdrž zkracujeme. Cvičení pro děti pojmenováváme česky, vyhneme se názvům v sanskrtu. Při cvičení můžeme využít bohatou představivost předškolních dětí. Cvičení doprovázíme vyprávěním příběhu nebo popisem zvířátek Při nácviku relaxace musíme být trpělivý, naše děti, na rozdíl od těch indických, mívají s nácvikem relaxace trochu problém. Zklidnění můžeme dosáhnout i pomocí meditace, s vyprávěním krátkého příběhu. I u jógy platí, že pravidelnost zvyšuje účinky cvičení. Nejlepší je cvičit každý den v určitou denní dobu a na obvyklém místě.

 

· Pohádky

Pohádky představují jeden z hlavních fenoménů dětské prožívání světa, skrze pohádky děti svůj svět rekonstituují a interpretují. S pomocí pohádek se děti učí pravidlům, která vládnou ve skutečném světě a seznamují se s různými modely chování. Pohádky probouzejí vnitřní svět dítěte a poskytují mu mnoho radosti. Dítěti je umožněno identifikovat se s hrdinou příběhu a prožívat stále nové příhody a emoce. Šťastný konec pohádky poskytuje dítěti, které se ztotožnilo s hrdinou nebo účastníkem příběhu, příjemný pocit úspěchu. Nereálný svět pohádek uspokojuje dětské potřeby poznávání, pomáhá porozumět reálnému světu, umožňuje přijímat morální rozhodnutí a jednoznačně ukazuje, kdo je poškozený, a komu a jak je potřeba pomoci. Pohádky vytvářejí kompaktní orientační systém, ve kterém reálné a nereálné prvky tvoří jednolitý celek. Maria Molicka (Maria Molicka, 2007, str. 20) přibližuje funkci pohádek při odstraňování úzkosti. Pohádky ukazují, jak překonávat hrozivé situace, poskytují podporu plynoucí z vědomí, že nad námi bdí hodná sudička. Zároveň naznačují, že osud se může nečekaně změnit. Schopnost hrdinů poradit si ve velice náročných situacích povzbuzuje vnitřně i čtenáře, dává mu sílu a pozitivně ho orientuje, aby hledal řešení vlastních těžkostí každodenního života. Pohádka je dílo, který rozvíjí a vychovává osobnost dítěte. Pohledem pohádky dítě poznává svět, dostává se do jiného prostředí a do jiného historického období. Seznamuje se s cíli, které si lidé kladou, s modely jednání, poznává smysl existence a normy morálky a chování, jejichž dodržování je očekáváno a odměňováno. Významným posláním pohádky je rozvíjení představivosti. Pomocí pohádky dítě utváří samo sebe, připodobňuje se hrdinovi, přijímá jeho morální vzorce, způsob myšlení a jednání. Chce být jako on – odvážné, krásné, dobré a úspěšné. Dítě objevuje vlastní identitu: kdo je a kým touží být. Pohádek v primární prevenci využívá i Dagmar Nováková. Je autorkou publikace Panenka Jablenka a kluk Viktor, která vyšla v Institutu Filia v roce 1999. Nalezneme zde pohádky Zajíček a divná tráva, O zlé zelené makovici, Jak pejsci našli stříkačky a jiné. Součástí výtisku je i metodický pokyn, jak s pohádkami pracovat. Institut Filia zároveň pořádá kurzy i pro učitelky mateřských škol a seznamuje je s drogovou prevencí podle jejich originální metodiky. Další knihu, kterou je možné v primární prevenci využít, napsal Jacques Breuil a jmenuje se Filipova dobrodružství. V roce 1996 ji vydalo nakladatelství Advent-Orion. Filip se svými přáteli navštíví zemi zdraví, zlověstný ostrov, pozná tajemství delfínů, kde porozumí, jak dobře vycházet s přáteli. Pomáhá zachraňovat říši krále Sáma I., prozkoumá celé lidské tělo a v království potravin se seznámí s premiérem Výživou. Kniha je populární pomůckou při výuce zdraví, etiky a prevence návykových drog. Autor se snaží vštěpovat dětem dobré životní návyky a též varuje před užíváním návykových drog. Pozitivní principy jsou zosobněny postavami jako hodný a přátelský pan Doktor, čáp Klap, slon Herkul, ještěřička Evelínka, klokan Zambi, či medvěd Dudo. Na druhé straně je ministerský předseda Bašťoun, tabákoví bandité, lstivý Alkoholín, či šelma Drogera.

 

· Interakční hry

Dalším prostředkem k rozvoji sociálních a emocionálních dovedností jsou interakční hry. Postupně se v nich lze zaměřovat na dílčí sociální dovednosti, na rozvíjení určitých prožitků dětí. Hry i jiné činnosti dětí ve škole poskytují dostatečně velký prostor pro rozvíjení emocí dětí. Téměř ve všech činnostech dětí předškolního a mladšího školního věku lze vytipovat prvky, které lze využít k podpoře citového vývoje. Navíc dobře víme, jak rády si děti hrají, rády hry opakují. Opět je třeba připomenout, že je důležité s dětmi o emocích mluvit - např. si říkat a objasňovat, jaké pocity určitou hru provázely, jaké to bylo, co to pro ně znamenalo. Bez hodnocení, ale s porozuměním a akceptováním. Interakční hry jsou charakteristické tím, že nemají vítěze ani poraženého. Důraz je kladen na proces, na to, co se děje v průběhu her, nikoliv na výsledek. Důležitá je tedy spolupráce dětí, prožitky dětí v průběhu hry. Gillernová (Mertin, Gillernová, 2003, str.140) uvádí ve své knize, že je vyzkoušené a zdůvodněné, když interakční hry probíhají v těchto krocích:

· Uvolnění – uvolňovací hry pomáhají navodit příznivé klima ve skupině „psychologické bezpečí“, pomáhají získat pozornost dětí a adekvátně je motivovat. Mezi oblíbené uvolňovací aktivity patří různé honičky, rozcvičky, písničky, tematicky zaměřené povídání apod.

· Vlastní interakční hra – „těžiště“ programu, ve kterém máme jasně stanovený cíl, připravené pomůcky, promyšlený metodický postup. Je jí věnováno nejvíce času. · Rozbor hry – prostor pro „doznění hry“, povídání s dětmi o hře, o tom, co se jim líbilo, co chlapci i děvčátka prožívali, co bylo pro ně obtížné apod. Rozbor hry není v žádném případě hodnocením ve smyslu „ten dobře a ten špatně“, ale je krátkou zpětnou vazbou, která souhrnně připomíná, co děti dělaly, jak se při tom cítily, jaké rozdíly se mezi dětmi objevily, jak je lze přijímat a tolerovat apod.

· Ukončení – často je vhodné zařadit krátkou uvolňovací hru či relaxační cvičení.

Při realizaci interakčních her se osvědčilo několik pravidel.

- Je lépe vytvořit ucelený program her a pravidelně ho naplňovat. Jen náhodně zařazené hry mívají menší efektivitu.

- Optimální počet dětí při hře je 12-15. Toto pravidlo se bohužel v současných podmínkách mateřských škol hůře dodržuje.

- Stanovit si společně pravidla her a sami je dodržovat a jít tak dětem příkladem.

- Stát se dětem dospělým partnerem. Vcítit se do jejich prožitků, dívat se na svět dětskýma očima.

- Začínat s jednoduchými hrami a tématy, která děti dobře znají. Složitější interakční hry zařazovat postupně.

- Sledovat pozorně aktivitu dětí a ukončit hru v pravou chvíli.

- Přijímat děti takové, jaké jsou a umožnit jim prezentovat svou jedinečnost, prožitky, zkušenosti, dovednosti.

- Nenutit děti do her. Aby dítě neztratilo volnost a radost, která ke hře patří, měli bychom nechat na jejich svobodné vůli, zda se do hry zapojí, nebo zda zůstanou jen pozorovateli. Třeba jen jako pozorovatel, může mít ze sledování hry také silné prožitky.

 

Zpracovala: Bc. Dagmar Semerádová

ředitelka školy

 

 

V Pluhově Žďáru 29. 8. 2024