Třídní vzdělávací program
pro školní rok 2019/2020
Devatero studánek
MŠ Trojlístek v Pluhově Žďáru
Třída Broučci
„Je důležité, abychom při tom všem racionálním vzdělávání našich dětí nezapomínali na vzdělávání jejich srdcí.“
Dalajláma
To pro nás učitelky znamená u dětí rozvíjet prosociální chování, zdravý způsob života a také se naučit přemýšlet a samostatně rozhodovat o svém životě.
Naším cílem je v dětech posílit schopnost empatie a soucítění. Přejeme si, aby z nich nevyrostli sobci, ale lidé s rozvinutou emoční inteligencí. Obzvlášť důležité je pro nás vybudovat v dětech pocit jedinečnosti a zodpovědnosti za své jednání a rozhodování. Především v době, kdy jsou školní třídy přeplněné a děti zaneprázdněných rodičů pobývají ve školce i 8 hodin a déle. Vnímáme to jako obranu před kolektivismem, kdy jedinec přejímá chování kolektivu, aniž by sám uvažoval, zda je toto jednání a chování správné a nesl za něj zodpovědnost. Během obyčejných situací se děti učí samostatně rozhodovat o svém jednání, mají možnost si své činy rozmyslet a o své volbě mají možnost se přesvědčit díky logickému důsledku – ať už pozitivním nebo negativním.
Cíle a záměry naší mateřské školy:
- dělat vše pro to, aby byly v naší školce děti šťastné, spokojené a cítily se bezpečně
- vytvářet vhodné prostředí pro vzájemné poznávání
- podněcovat v malých dětech rozvoj smyslu pro kamarádství, soucítění, součinnost a přívětivost
- vést děti k tomu, aby pochopily, že jsou součástí přírody a vštěpovat jim lásku k ní
- učit děti přijímat a chápat základní lidské hodnoty, žít ve společenství s jinými a zaujímat postoje k sobě i svému okolí
- vést děti ke zdravému způsobu života a jít jim příkladem
Motto naší mateřské školy zní:
„Můžete vést děti temnotou, ale musíte jim dát světlo“
a pro naši třídu z toho vyplývá, že se budeme snažit o zdravé prospívání a rozvoj každého dítěte, jeho učení a společenskou kultivaci. Aby až jednou dorostou, se uměly projevovat jednoduchou lidskou laskavostí a pozorností, aby se uměly vcítit do druhého, spolupracovat, pomáhat druhým a konat náhodné dobré skutky. Viděly svět jinak než jen v materiální podobě a zůstal v nich pocit trvalé radosti a štěstí, jako pocit samostatnosti a základ schopnosti se rozhodovat.
Metody a formy vzdělávání:
Vzdělávání probíhá při řízených i spontánních činnostech, je založeno na prožitku, na aktivní účasti dítěte zpravidla ve skupinách a individuálně s prvky hry a tvořivosti.
Plánování vychází ze školního programu, situační učení je nadřazeno nad školním programem.
Celým výchovně vzdělávacím procesem prolíná ekologická výchova.
Charakteristika prostředí a konkrétních podmínek třídy:
Naše mateřská škola je jednotřídní. Prostor třídy se dá rozdělit na dvě části. V obou částech je podlaha pokryta linem a kobercem. Třídu máme vybavenou převážně novým nábytkem. U vstupu ze šatny do herny máme na zdi velký strom – dub. Během roku si ho zdobíme podle ročních období a podle témat, která probíráme. Někdy u dubu rostou houby, jindy na něm hnízdí ptáci a jednou se hodil veverce jako úkryt pro zásoby na zimu.
Do třídy děti vstupují ze šatny rovnou do třídy. Jsme rádi, když je rodiče k nám dovnitř doprovodí a popřípadě s námi prohodí pár vět. Můžeme se tak dovědět něco o dítěti, jeho momentálním rozpoložení, jak se například vyspalo. Nebo o tom, co ho čeká a na co se těší, až půjde ze školky.
Prostor třídy a herny dětem poskytuje různé koutky pro hru.
Dopolední svačina je připravena v době od 8.50 hod. Každý den mají děti na výběr alespoň ze dvou druhů ovoce nebo zeleniny. Jídlo se k nám dováží ze školní jídelny z Kardašovy Řečice a je velmi chutné a zdravé. Děti do jídla nenutíme, ale jsme rádi, když alespoň ochutnají. Je obvyklé, že i nově příchozí děti si časem oblíbí školní kuchyni a jí prakticky všechno.
Jak u nás probíhá den:
Třída Broučci je otevřena od 6.30 hod. do 16.00 hod., kdy je mateřská škola uzavírána.
Děti se schází do 8.00hod. V této době si volně hrají. V některých dnech jsou pro ně připraveny výtvarné činnosti. Dle konkrétní situace ve třídě se kolem 8.15hod. uklízí a rituálem se scházíme v kruhu v herně. Poté zařazujeme tělovýchovné chvilky pravidelně každý den v době před dopolední svačinou od 8.30 do 8.50 hod.
Řízená činnost, kterou provádějí děti společně, je směřována k plnění nějakého vzdělávacího cíle a je zařazována po skončení svačiny. Děti nejsou do činnosti nuceny. Mohou se aktivně připojit, nebo činnost jen pozorovat. Využíváme vhodné motivace příběhy, prožitkového učení, dramatické výchovy, využíváme pozorování při pobytu venku. Ten organizujeme od 9.45 do 11.30 hod tak, aby měly děti dostatek pohybového vyžití (pokud počasí dovolí tak na zahradě MŠ). Snažíme se zajistit bezpečnost dětí (reflexní vesty), vytváříme u nich povědomí o ochraně zdraví (nebezpečný terén, nežádoucí chování, déšť, mráz, silný vítr).
Od 11.30 hod. obědváme. Děti si opět mohou říci, kolik jídla chtějí. Mají možnost si přidat. Po obědě následuje doba odpočinku. Děti poslouchají pohádku, kterou jim čte nebo vypráví učitelka a pak následuje ticho, klid a usínání. Děti se učí ztišit natolik, aby všechny děti měly možnost usnout, i ty, které mají problém s uvolněním a relaxací. Děti, které neusnou, odpočívají. Vstávají dříve a věnují se tichým činnostem. Od 14.30 do 16 hod. si děti vyzvedávají rodiče.
Na co se zaměřujeme v naší třídě:
- prostor pro volnou hru
- zlepšování komunikačních schopností jako prevence agresivního jednání
- umět spolupracovat, pomáhat si, umět se rozdělit
- soucítit
- mít co nejvíc příležitostí se smát, užít si každý den
- hry a činnosti motivované příběhy, pohádkami a pověstmi
- umět rozhodovat sám za sebe
- umět říci ne
- radovat se z maličkostí
- budovat vztah dětí k místu, kde žijí
- vést děti ke vztahu k přírodě
Složení naší třídy:
ředitelka školy Dagmar Semerádová
učitelka Ivana Váchová
školní asistentka a učitelka Kateřina Žillová
školnice, kuchařka a hodná teta Veronika Burdová
26 dětí ve věku od 2 do 7 let - z toho je 7 předškoláků, 10 dětí 4 – 5 -letých, 7 dětí 3 – 4 letých a 2 děti 2- 3 leté.
Téma letošního školního roku je:
DEVATERO STUDÁNEK
Jaká je voda? Jaká může být? Voda je živá, když budí ze spánku semínka. Je věčná ve svých proměnách na zemi, nad zemí i pod zemí. Je čarovná, když zrcadlí svět, a živelná, když se vylije ze břehů. Tvoří velký kus světa, a přitom na mnoha místech chybí. Sucha přibývá, studánek ubývá. Pojďme vodu lépe poznat, pohrát si s ní, zažít ji – také proto, abychom o ni chtěli a uměli lépe pečovat.
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu
má starodávná milá, starodávná milá
kde laně tišily žízeň, kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou, aby se napili z dlaní …
…chraňte tu vodu a nedejte, aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd.
(Jan Skácel: Modlitba za vodu)
Každý měsíc nás Víla Rozárka společně s dětmi zavede k devíti studánkám. Každá studánka zároveň skrývá své tajemství, které děti s Rozárkou prostřednictvím řady pokusů, pohybových a smyslových her i výtvarných, hudebních a dalších aktivit objevují.
Součástí projektu je i kalendář, který slouží jako pracovní list pro skupinovou práci, kam děti kreslí či nalepují. Spodní proužek je určen k odstřihnutí, rozstříhání a využití buď ke zpětnému nalepení do hlavního obrázku, nebo k dalším aktivitám. Témata jsou koncipována tak, aby ke splnění aktivit stačilo 3 až 5 dní v jednom měsíci.
Motivace projektu:
Byly jste někdy u studánky? Možná ano. Tak asi víte, že studánky i hluboké studny jsou životadárným, ale také trochu tajemným místem. Vzpomínám si na jeden příběh o takové studánce či spíše studni. Jste zvědaví, jak to tenkrát bylo? Tak poslouchejte, co se přihodilo jedné malé holčičce jménem Liduška.
O Lidušce a víle Rozárce
Liduška měla přísně zakázáno chodit ke studánce u jejich chaloupky, aby do ní nespadla. V chaloupce žila se střečkem a stařenkou. Navíc tam bydlela studánková víla Rozárka, o které jí stařenka vyprávěla pohádku.
A přece tam občas chodila, třeba když šla stařenka do chlíva nakrmit králíky a stařeček za humny kosil trávu. Lehala si do rozkvetlých pomněnek nebo pozorovala na hladině svůj obličej. A stále čekala na vílu Rozárku z pohádky. Aby ji přivolala, házela jí do studny pomněnky.
Stařeček se často divil, kde se berou ve studni pomněnky. Když jednou uviděl ve vodě i věneček ze sedmikrásek, došlo mu, že to byla právě Liduška. Stařeček se na ni moc zlobil. A tak musela klečet v koutě tak dlouho, dokud neslíbila, že už ke studni nepůjde.
Jenže jen co přestala bolet kolena, už Liduška využívala každé chvilky samoty a chodívala si s vílou povídat. Když jí nemohla vhodit ani jednu jedinou sedmikrásku, napadlo ji, že do studánky vhodí zlatou náušnici. Naklonila se nad studni a myslela, že se víla ukáže. V poslední chvíli ji však stařeček zachytil.
Třepal s ní a křičel, že tam nemá chodit. Liduška vzlykala a vyprávěla cosi o studánkové víle. Stařeček neposlouchal. Šel rovnou do dílny, vyrobil na studni poklop, a tím pohřbil vílu i s náušnicí.
Teprve pak si všiml, že mi jedna chybí. Když mu Liduška oznámila, že jí tam spadla, naštvaně odsunul poklop, vzal hák a vědro a do večera vytahoval ze studny vodu. Ale marně. Liduška dědečkovi tvrdila, že si náušnici vzala víla. Když mu pověděla o víle Rozárce, která přeci ve studánce bydlí, dostala vyhubováno i stařenka, co že jí to čte za divné pohádky. Večer si Liduška povídala se stařenkou a žalovala, že stařeček určitě s tou vodou vylil i Rozárku. A tak šly obě ke studni, natrhaly kytičku pomněnek. Stařenka odsunula víko a řekla, aby dala Rozárce kytičku naposledy a nechala ji spát v pohádce a nikdy už ke studni sama nechodila. Liduška poslechla. Nikdy se ale stařeček a stařenka nedozvěděli, že zlatá náušnice Lidušce do studny nespadla, že ji Rozárce sama hodila. A od té doby studánková víla pořád spí v pohádce.
O čem vlastně byla ta stařenčina pohádka? Liduška si z ní dnes pamatuje už jen málo. Ví, že víla Rozárka pečovala o studánky a prameny vůbec, aby byly čisté a nevyschly. Byla dobrou vílou pro všechno živé v lese – starala se, aby zvířátka měla co pít a také rostliny, aby měly dost vody.
A nejen Liduška pozapomněla, lidé vůbec zapomínají – na pohádku o víle, a stejně tak i na studánky. Rozárka spí v pohádce, mnohé studánky jsou špinavé nebo úplně vysychají. A to je velká škoda, vždyť vodu potřebují nejen zvířátka a rostliny v lese, ale i my lidé. Pohádková víla se bez vody klidně obejde, ale my lidé si bez ní opravdu neporadíme. Voda je základ všeho života, nejcennější dar přírody.
Co kdybychom, děti, zkusili studánkovou vílu probudit? Najít a prozkoumat její studánky a porozumět jejich tajemství? Třeba ji to probudí a z nás se stanou skuteční objevitelé a strážci živé vody!